UV záření v úpravě bazénové vody

UV záření v úpravě bazénové vody

          
Primární funkcí UV technologie je ničit bakterie, viry, plísně a jejich spory a tímto způsobem eliminovat riziko jejich přenášení do trávícího ústrojí, zanesení infekce do kůže, očí a dýchacích orgánů návštěvníků bazénu. Má však i velmi podstatnou sekundární roli. Iniciuje fotochemické a fotooxidační reakce, které ničí chloraminy zodpovědné za nepříjemný pachy v bazénové vodě a ovzduší. To je obzvlášť důležité v bazénech, kde prvky jako vodní skluzavky, víření a vlny způsobují ve větší míře uvolňování chloraminů do ovzduší bazénu. UV záření redukuje tento nepříjemný důsledek a vytváří tak bezpečnější a příjemnější prostředí.      
       
UV záření je bezpečné a zajišťuje nejlepší prostředí plaveckých bazénů      
Je účinné proti mikroorganismům      
Zajišťuje vysokou kvalitu vody a příjemnější prostředí      
Ošetřuje plně cirkulační oběh      
Umožní redukovat dávky chlóru      
Je bezpečné, není v žádném případě riskantní      
Nevyžaduje žádné dýchací přístroje      
       

UV zářivky naleznete v kategorii desinfekční zářivky
    
Výhodou dezinfekce UV-zářením oproti chemickým prostředkům (např. chlóru, chlórdioxidu nebo ozónu) je spolehlivost dezinfekce, prakticky žádná tvorba vedlejších produktů dezinfekce jako THM v případě chlóru, chloritanů v případě chlórdioxidu, či bromičnanů v případě ozónu, žádná změna organoleptických vlastností upravované vody, žádný dopad na životní prostředí, snadnost a bezpečnost provozu UV-zařízení. Případný vznik vedlejších produktů je omezen na specifické případy a je ve většině případů zanedbatelný      
Ultrafialové záření (UV) je elektromagnetické záření od ca 100 do 400 nm (100-200 nm vakuové UV, 200-280 nm UV-C, 280-315 nm UV-B, 315-400 nm UV-A) [1,2]. Někdy se uvádí širší oblast UV-záření 10-400 nm [3]. Prakticky využitelné germicidní účinky má oblast UV-záření ca 240-290 nm [2,4,5].      
Princip dezinfekce UV-zářením je fotochemická změna deoxyribonukleové kyseliny DNA při maximu 260-265 nm, která způsobuje inaktivaci reprodukce mikroorganismů (inhibici replikace DNA) a/nebo jejich usmrcení. Absorpční maximum při 200 nm není prakticky využitelné. Absorpce DNA a RNA nad 210 nm je způsobena purinovými bázemi adeninem (A), guaninem (G), a pyrimidinovými bázemi cytosinem (C) thyminem (T) v případě DNA, a uracilem (U) v případě RNA. Nejčastějším fotochemickým produktem je dimer thyminu